Rady

Výběr motocyklu

Hned zkraje je důležitý si říct, jaký stroj vlastně máte a až potom se vrhnout na to, jak na něm jezdit, respektive jak si jej nejlépe užít. Ono se taky totiž může stát, že v garáži bude vysněný nablejskaný supersport a vy najednou zjistíte, že v létě chcete s klukama na Slovensko, s mladou k moři a ve vašem okolí je vlastně samej tankodrom a na závodní okruhy to máte pořádnou štreku. Všechno jde a když ji miluješ není co řešit, ale nejeden z nás si tohle prožil, takže se nebojte si i stručně vyjmenovat plusy a mínusy vašeho vysněného stroje. Potom je totiž stokrát lepší slevit ze svých nároků a zhodnotit jak často a kde chci s bikem jezdit než potom jenom tupě blejskat v garáži. Na motorce se totiž předevšim jezdí, leštit můžete, až vám bude šedesát.

Stav motocyklu

Čim novější motorka, tim lepší. Není to vždy pravidlem a i za pár tisíc kilometrů se dá domrvit nová motorka, ale když to vezmeme v globálu, tak není nad novou, popřípadě zajetou a hlavně nebouranou. Stačí malý pád, povolí se třeba ložiska v krku a technicky neznalej jezdec se pak bude trápit. Pneumatiky kupujeme nový, nejlepší je samozřejmě celá sada, ale v každym případě nedáváme odskákaný, promrzlý šlupky z bouraný motorky. Gumy jsou to, co vás drží na silnici. Jeden čas frčely okruhovky, ale to už neplatí. Za prvé se zahřívají déle než klasické gumy do silničního provozu a za druhé při případné nehodě se pojišťovny zajímají v jakém stavu byl váš stroj před nehodou a gumy jsou hned na ráně. Tlak pneumatik kontrolujeme za studena a foukáme předepsanym tlakem dle výrobce. Brzdová kapalina se dává předepsaná dle výrobce motocyklu (většinou DOT 4), správný typ destiček se dá dohledat od zkušenějších borců, například na zdejším fóru a brzdové kotouče se snažíme mít čisté, popřípadě odmastíme vhodným přípravkem. Odvzdušnění brzdové soustavy je práce na čtvrt hodiny a dokáže udělat divy. Jediná bublina v hadičce, která putuje sem a tam, nadělá hodně neplechy. Zkuste napumpovat páčku brzdy a nechte ji přes noc zmačknutou, povolte víčko nádobky pro brzdovku a pokud je v systému několik bublin, měly by do rána doputovat do nádobky.

Podvozek nastavujeme do základního neboli továrního nastavení. Zbytečně nespekulujeme. V manuálu bývá většinou i na jak těžkého (např. 78 kg) jezdce je podvozek nastaven, a z toho vycházíme. Pokud máte o pár kilo navíc nebo míň, neřešte to. Řetěz pravidelně mažeme, ale i odmašťujeme. Jsou borci co jen stříkaji ten bílej sajrajt, ale je dobrý se taky podívat, v čem se vám, byť jen za jedinou sezonu, brodí přední kolečko. Průvěs řetězu nastavujeme dle manuálu, ale klidně i více. 4-5 cm není nic neobvyklého a radši víc než míň. Zadní kyvka se vlivem přešponovanýho řetězu jakoby zamkne a nemůže pak pracovat po celém průběhu a zásadně nám to při větším propružení mění jízdní vlastnosti.

Cíl cesty

Na motorce můžete objet celej svět nebo jen do sebe hodit kafe a vyrazit do práce. Všechno ale potřebuje své a při delších cestách je dobré alespoň trochu plánovat. Je kravina něco řešit narychlo a vzít si jeden den volna hnát se do Alp, abyste se po chvíli otočili a mazali zpátky. To můžete bejt doma, pustit si video z hor v HD kvalitě a užijete si Alpy daleko víc. Na druhou stranu se nemá nic přehánět a študovat donekonečna v mapách, tahat všude sebou vařič a konzervy taky neni dobrý. A když už budete vědět, kam chcete jet, tak i u sebemenší vyjíždky nepodceňujte svoje bezpečí, ale i to jak se budete na motorce cítit. Mermomocí trvat na jednodílné kožené kombinéze, když máš peníze jen na jedno oblečení a chystáš se i cestovat není dobrý. Všechno tohle spolu souvisí, uvidíte, že si potom motorku užijete daleko víc.

Vlastní pocity

Každej máme nějaký starosti a i když motorka pomáhá na ně alespoň na chvíli zapomenout, ne vždy to jde. Je dobré pak podle toho volit styl jízdy. Ono ale vlastně nebezpečí číhá i v již zmiňovaném pocitu vás samotných. Když se budeš smažit ve vlastní šťávě v upnuté kombinéze, nebudeš fit a můžeš se rychle dostat do problémů. Pak už je jedno jestli ti komboška ladila s motorkou a na zádech si měl nášivku The Doctor. Nezapomínat taky na občerstvení. Občerstvit se po delší jízdě studeným pitím a lehkou svačinou udělá divy. Kachna a dva řádky brambor vás tak akorát pošlou rychle na záchod, na poprdlávání krajinou na chopperu si klidně ještě knedlík přidej, ale narvat se k prasknutí a pak pupek namáčknout na nádrž zalehávačky neni vončo.

Stav povrchu

Na své známé trase už víte, kde a jaká díra na vás číhá, ale v cizim městě se před váma na poslední chvíli ve stínu stromu objeví nerovnost, třeba kanál. Často se mu dá rychlou reakcí vyhnout. Podobný manévry je dobrý si párkrát zkusit na rovině, když nic nejede. Prostě jen nohama zatlačit na jednu stranu a řídítka natočit na druhou. Spousta z vás to už dávno dělá a ani o tom neví, ale je dobrý si to zkusit a přemýšlet o tom. Někdy se už ale nestihnete díře vyhnout a tak je lepší se připravit na ránu. Zpevnit (ne křeč) celý tělo a držet motorku co nejvíc rovně. Klidně i lehce odlehčit zadek od sedla a držet motorku víc nohama a nechat ji pracovat. Kanály a bílý čáry, štěrk i spadlý listí v dešti pěkně kloužou, o to víc je důležitý mít při jejich přejíždění motorku co nejvíc napřímenou. A taky není asfalt jako asfalt. Znáte ty černý lesklý rozteklý potvory, ty jsou úplně nejhorší, tady se adheze může směle přirovnat k jízdě v dešti.

Déšť

V dešti musíte zpomalit, ať chcete nebo ne. Podívejte se na závody v televizi, jaký zajížději časy na suchu a pak v dešti a to mají speciální gumy, elektroniku, trénink. Takže je jasný, že i my ostatní musíme zpomalit. Dvě kola na mokru zkrátka nedrží tak jako na suchu. Není ale důvod mít strach, stačí poslouchat motorku co dělá. Zvolněte, uberte plyn a nechte pracovat podvozek. Zadní guma se může lehce smýknout, a když nebudete na plynu viset, nic se nestane a motorka se sama zklidní. A taky je známá stará pravda, že první minuty potom co začalo pršet se může vytvořit na silnici kluzká vrstva. Mastnota na silnici, prach, bláto naplavené z krajnice se smíchá s deštěm a putuje po vozovce, chvíli pak trvá, než se to svinstvo odplaví

 

Základ ježdění

Na motorce jsme uvolnění, žádná křeč. I ty nejrychlejší borci jsou hlavně v pohodě, a když chtěji být nejrychlejší, jezdí plynule. Poslouchají motorku, přemýšlí nad ní, co dělá a vytváří si tak cit. Tak například. Je jedno kolik máte odježděno kilometrů, ale počítejme s tím, že se už umíte rozjet do kopce. Někdo stojí na zadní brzdě, jinej ne a udrží to jen nohama na zemi a další si to podrží přední brzdou, to je fuk. V autoškole vás taky naučí, že si máte u auta zatahnout ruční brzdu a postupně ji odbrzdit. Nakonec to spousta z vás v reálném životě stejně nebude dělat. Takže chovejte se a dělejte vše podle svého a nenechte si do toho kecat. Máte moderní bike, kterej brzdí, zatáčí a předjedete devadesát procent účastníků silničního provozu, není důvod se stresovat. Rychlost se dostaví sama. Takže jezdit, jezdit a zase jezdit.

Jedete sami, v koloně motorek nebo jen s mladou za zádama? Všechno má svá specifika a ostřílenejm hochům už to ani nepřijde, ale například kluk co jede poprvý v koloně může vymyslet pěknou botu. Takže v koloně pijánko, nechávám si několik metrů před sebou a hlavně jedem všichni cik cak. Především proto, že je prostor na manévrování a taky vidím líp toho za sebou. V koloně se nejezdí na dálkový. Nic moc, když kámošovi před váma cpete z pěti metrů dálkový do zrcátek, to je pak na očaře. Rozdíl je i pokud jedete sami na motorce nebo se spolujezdcem. Má spolujezdec zkušenosti? Ví jak se má chovat? Ubrzdíte tu vaši oblíbenou zatáčku i ve dvou? Přemýšlejte dopředu!

Předvídejte a myslete za druhý, koukejte do aut na řidiče. Vidí vás? Co dělá? Jsme společně s cyklisty nejzranitelnější účastníci silničního provozu (chodce teď pomineme), tak na to myslete. Je fajn, že jste vyježděný a rychlí, ale k čemu vám to bude, když nejhorší je vždycky srážka s blbcem a ten na vás může čekat třeba hned za rohem. Jak nasadim blembák nevyndavám mozek, ale řeknu si, že jsem na všechno sám. Proti vám je ale i stav vozovky (štěrk, výmoly, výtluky, spadaný listí, atd.). Takže opět stokrát omílané kam nevidim, tam to nepálim. Za svoji jezdeckou kariéru poznáte hodně střelců, kterým to půjde líp než vám. Ať už je tomu z jakéhokoliv důvodu, buď časem porychlíte nebo to zkrátka nepůjde a není ostuda si najít jinou pomalejší bandu. Takovejch už bylo, co to tlačili na krev a kde jim je teď konec. Nejdůležitější jste vy sami a to jak se na motorce cítíte.
Po zimě se do tempa dostávejte postupně. Nechte i okolí si na vás zvyknout. Autaři si odvykli na motorky a koukat do zrcátek. Nic vám neuteče a beztak to prvních pár tejdnů ještě klouže.

Součást silničního provozu

Je dobrý si pokaždý říct, že vás nikdo nevidí. Před Váma jede auto. Je blízko křižovatka nebo i pitomá polňačka? Okamžitě to chce sledovat řidiče v kabině, co dělá, kam kouká. Kecá, telefonuje, svačí? Má klobouk a ještě je z jiného kraje? Vyplatí se zpozornit. Jedete po dálnici v levym jízdnim pruhu a před váma se sune pomalejší auto a vypadá to, že vás nechce pustit? Prostě jen nekouká do zrcátka, zkuste mu bliknout, chvíli za nim jet. Nemusíte hned troubit, třeba se jen kochá. Jedete v koloně a před váma je štrúdl aut. Koukejte několik aut dopředu, jakmile brzdí oni, máte čas začít zpomalovat plynule, než koukat na toho před váma a naposlední chvíli to zahamovat.

Předjíždění

Blížíte se fofrem k někomu pomalejšímu? Dejte mu čas, ať o vás ví. Už z dálky ho můžu probliknout dálkovejma. Koukne do zrcátka, ví o vás. Někdo vám i blikne, že máte volno. Nervěte to na plnej co nejblíž a nedělejte myšky. Je fajn pocit rychlýma manévrama vymazat několik aut a nechat je daleko za sebou, ale v jednom může bejt dědula s babčou, a že jich o víkendu je. Každej víme, co to udělá, když jedete v autě a někdo to kolem vás okouří na plnej knedlík. Co teprve se staršíma lidma… Taky budete jednou starý a budete si muset zajet do města pro nákup nebo k doktoru, tak uberte. Ve městě jede před vámi auto podezřele pomalu a nebliká. Je v blízkosti postraní ulice, křižovatka? Zapomeňte, že to ohulíte a rychle ho předjedete. Najednou totiž borec zatočí a jste v sobě. Zákon řiká, že vozidlo, který se chystá odbočit na místo ležící mimo komunikaci (polňačka, lesní cesta, apod.) vás nesmí omezit, ohrozit. Tohle je vám ale prd platný, když si namelete především vy. Takže opět myslim i za něj a nespoléham se, že by určitě dal blinkr a moje dálkový vidí a muj uřvanej laďák slyší. Ne, nevidí a neslyší, tečka!

Zatáčky

Různé poloměry, odlišné sklony vozovky, různé povrchy a samozřejmě samotný technický stav vozovky. To všechno působí jak na vás, tak na vaší motorku. Pár základních pravidel ale platí vždy. Je lepší do zatáčky najet pomaleji než na poslední chvíli zuřivě drtit brzdy. Za druhé, zvolenej kvalt už mám zařazenej před samotným započetím náklonu. Nelovim kvalty v zatáčce. Zatáčku projíždím pod plynem a nechám se krásně vytáhnout. Pravá ruka je na plynu co nejvíc uvolněná a v náklonu už nebrzdím přední brzdou, a když už musím tak hodně s citem. Zadní brzda pomůže víc, ale pořád platí, že když se chystáte do náklonu máte už správnou rychlost. Pokud jedete pomaleji můžete přidat a zatáčku si ještě užijete, obráceně to už neplatí. Druhá ruka se na sportovních motocyklech dá příjemně opřít o kryt airboxu, každopádně ať už jedete na jakémkoliv stroji, obě ruce uvolněné přesto pevné v loktech. Samotné tělo se při aktivní jízdě naklání co nejvíc do zatáčky a motorku se snažíme řídit nohama tím, že tlačíme do středu těžiště motocyklu. Očima sledujeme situaci co nejdál před sebou, nekoukáme si pod přední kolo. Kam koukáš, tam zatáčíš, přesně jako ty nejlepší jezdci na sportovních motorkách. Při výjezdu a agresivním přidání plynu instinktivně tlačíme tělo dopředu a zatěžujeme přední kolo. Samozřejmě pokud nechceme vykouzlit wheelie.

Brzdy

To nejsou jen pravá ruka a noha. Při brždění, zejména při tom intenzivním je nutný zpevnit celý tělo. Kolenama sevřete nádrž, tak budete mít větší kontrolu nad strojem. Na stupačkách máme nohy pevně opřený a pokud se chystáme na hluboký náklon, stojíme na špičkách, kde je největší cit v noze, ale zároveň s nohama nebudeme škrtat o silnici. Opět opakujeme ruce pevné v loktech, ale ne křečovité. Tak budete vnímat jak intenzivně motorka pracuje, přesto ji budete moct stále ovládat. Brzdíme jedním, dvěma prsty a snažíme se i zároveň konečky prstů. Opět pro co největší cit. Zadní brzda jen přicmrndává, zejména pokud agresivně drtíte přední. Odlehčené zadní kolo jde snadno do smyku. Samozřejmě je i tady dobrý si brždění párkrát zkusit a pokud dojde ke krizovce nebojte se i zadní brzdy, lehkej smyk je furt lepší než mašina v příkopu.

Ve městě uberte

Není snad už nikdo, kdo bere rychlost cca kolem 60 km/h v obci za ostudu. Všude tady pobíhaji děti a důchodci, takže na to myslete. Na záda to klidně na konci města zvedněte, ale ve městě si honit ego mezi přechodama je pěkná kravina. Může se vám nádherný wheelie povést stokrát, ale pak jednou ne a nebude to třeba ani vaše vina, a to už bude pozdě.

Přechody pro chodce


Kapitola sama pro sebe. Co je platný, že chodec nemá absolutní přednost, když vám tam stejně vleze. Nad některýma sebevrahama zůstává rozum stát a věřte, že se tím některý jelita dokonce i baví. Takovej napruželej dědek komunista vám tam klidně vleze a ještě si vykračuje jak na houbách. Tady platí jen jedna rada. Chladnou hlavu! Za další, při jízdě po silnici o více jízdních pruzích, přes který vede přechod pro chodce, je automatický, že jakmile auto co jede vedle vás před přechodem zpomaluje nebo už stojí, brzo na vás s největší pravděpodobností vykouknou nějací panáci.


Autobusový zastávky, školy

Je v blízkosti silnice škola a ještě ta základní? Klasika, opět mraky dětí, který jen co vyskočí z busu rozebíhaji se do silnice hlava nehlava. Je to na levačku, ale vzpomeňte si, když jste byli malý, taky jste občas vymysleli podobnou vylomeninu a ani vás nenapadlo, jak velkej by to mohl být průser.

Parkoviště

 

Většina z nás jezdí na velká parkoviště na nákupy a tak víme, jakej guláš dokáže udělat vystresovanej řidič na těsnym prostoru. Ne na každé, ale na většině motorek je fajn, že máte o něco lepší přehled o okolí, a tak už je dobrý z dálky sondovat kde se točí nějakej malej Hyundai, Daewoo a podobně. Potom je další extrém a to křehká slečna v SUV.. bez komentáře. A když už jsme u toho parkování, tak nesmíme zapomenout na zaparkovaná auta podél silnice. Parkuje-li někdo podél silnice, svítí mu světla nebo právě zhasla je možný, že ten koumák o vás neví a otevře vám do cesty naplno dveře. A nakonec parkování vozidel kolmo. Svítí u některého z aut zpátečka? Nejhorší je si říct, že vás určitě musí vidět a když ne, tak určitě slyšet. Ne nevěřte mu, zpomalte a dívejte se dovnitř auta, kam tomu trumberovi kmitá hlavička.

Nemocnice, hasiči, policie

Základny těchto státních pracovišť jsou místa, z kterých občas vyletí houkavý auto. Nebudu tady rozebírat kdo, kam spěchá a k jak velkýmu neštěstí. Zkrátka je dobrý zpomalit. Při plnym provozu v křižovatce je to ještě větší paráda, když vám řve laďák a záchranka si to kulí na červenou a vy ji samozřejmě neslyšíte, takže taky bacha…

(Tomáš Procházka)

Slovo k těm, co drží v ruce volant


Motorkáři, ačkoli se nám některá média leckdy snaží vsugerovat obraz jiný, jsou úplně normální lidé a běžní účastníci silničního provozu.


Po našich silnicích se nyní pohybuje nejvíce motorkářů v historii, v současné době je v České republice registrován skoro milion motocyklů. Česko se také stává oblíbenou destinací motorkářů ze zahraničí. Vzájemné soužití tedy není volbou, ale nutností. Mezi řidiči zejména osobních aut nicméně přetrvává vůči motocyklistům celá řada předsudků, chybných představ nebo jen nepochopení specifik jízdy na jednostopém stroji.

Snažte se motorkáře chápat a nalezněte v provozu „společnou řeč“. Oni nechtějí škodit vám, tak neškoďte vy jim.

Následující tipy se poučenému čtenáři mohou zdát triviální, ale ze svého okolí dobře víme, že mnoho řidičů o nich nemá ani tušení. Doufáme, že jejich přečtení vám pomůže lépe porozumět chování motorkářů v provozu a třeba i přispěje k odvrácení nešťastné události. Koneckonců, nehody motocyklů končívají daleko častěji tragicky – a v rozporu s rozšířenou představou je řada z nich zaviněna nepozornými řidiči osobních aut!Motorkáři jezdí pro radost, ne z povinnosti
Naprostá většina motorkářů nejezdí po silnici proto, že musí, ale protože chce. Proto se nedivte, že si dopřávají častěji přísun akcelerace a rychlosti, nebo se naopak loudají předpisovým tempem i po rovné státní silnici. „Motorkáři si chtějí jízdu užít, ne se jen rychle dopravit do cíle. Pokud máte v garáži nějaké auto pro radost, třeba kabriolet, se kterým jezdíte jednou za čtrnáct dní, víte, o čem je řeč,“ chápe počínání motorkářů zarytý autař Honza Koubek.

Motorkář je vždy rychlejší, nesnažte se s ním závodit
Prakticky za všech okolností je motorka rychlejší než auto. Vždyť má často větší výkon než běžný osobní automobil a hmotnost kolem 300 kg i s jezdcem. S výkonem nějakých 100 koní, které máte třeba ve svém Focusu 1.6, tak motocykl akceleruje podobně jako Ferrari. „Baví mě potřeba některých řidičů s načipovaným passatem neustále motorkářům dokazovat, jak jim to jede,“ říká redaktor Jirka Červenka, kterého vedle aut baví hlavně motorky. „Tím, že budete přidávat plyn, když se vás snaží motorka předjet, zaprvé porušujete zákon a zadruhé ohrožujete motorkáře, kterému tak předjíždění trvá dále,“ doplňuje JUDr. Tomáš Beran, odborník redakce na právní problematiku.

Motorka nebrzdí tak dobře jako auto
Na suché rovné silnici je sice brzdná dráha motocyklu podobná obyčejnému autu, ale zpravidla nikdy nezastaví motorka kvůli menší ploše dotyku pneumatik se silnicí tak dobře jako auto. Styčná plocha pneumatik motocyklu je přibližně čtvrtinová proti autu a protože plno motorkářů brzdit neumí (ze strachu z pádu nedokáží využít potenciál brzd na 100 %), z rychlosti 100 km/h potřebují k zastavení i přes 50 metrů – na rozdíl od nějakých 40 metrů v případě osobního auta.

Motorka není vidět
Může za to zavedení celodenního svícení. Dříve jste motorku viděli snadno, dnes se ale v záplavě světel a módních LED diod snadno ztratí. Proto se motorkářům nedivte, že často svítí dálkovými světly. Druhá věc je, že si tím paradoxně spíše škodí, protože dálkové světlo je sice vidět lépe, ale hůře se pak odhaduje rychlost a vzdálenost přijíždějícího motocyklu. Také počítejte s tím, že motorka se přibližuje rychleji, než si myslíte, zejména na křižovatkách mimo obec. „Mimo město na silnicích druhé třídy, kde bývá vcelku malý provoz, ale také spoustu odboček na vedlejší silnice, zpravidla nezkušení a starší řidiči ignorují přednost v jízdě a najedou ihned do silnice, aniž by pořádně zkontrolovali dění na hlavní,“ stěžuje si na počínání některých účastníků provozu Roman Veselý, šéfredaktor serveru Zkouknito.cz.Motorka se vejde všude, udělejte jí místo
Hlavně ve městech má motorka tu výhodu, že se může proplétat kolonami. A většina motorkářů toho využívá. Proto je zbytečné motorkářům ztěžovat jízdu tím, že jim uzavřete cestu. Je ale chvályhodné, že poslední dobou se lidé naučili hlavně ve větších městech motorky a skútry dopředu pouštět. „Jestli vás štve, že se motorkář v koloně dostane až dopředu, kupte si také motorku,“ říká dále Roman.

Motorka nevypne sama blinkr
Sice jsou na trhu motocykly, které umí blinkr vypínat automaticky, ale většina to nedělá. A motorkáři se často zapomenou, protože třeba na přímém slunci nevidí, že jim na palubce bliká kontrolka. Raději tedy počítejte s tím, že motorka pojede dál rovně, protože když si motorkář před křižovatkou uvědomí, že blinkr nevypnul, bude vás o chystané změně směru informovat signálem rukou.

Motorka zpomaluje i bez rozsvícení brzdového světla
Motorka díky velkému brzdnému momentu motoru dokáže zejména z vysokých rychlostí na dálnici účinně zpomalovat i bez použití brzd. Platí to zejména o velkoobjemových dvouválcích. Motorkáři často zpomalují tak, že jen podřazují dolů. Snažte se proto nefixovat pohled na zadní svítilnu motocyklu a spíše sledujte, co se děje vpředu.Motorkář nevidí v zrcátkách všechno
Konstrukce zrcátek na některých motocyklech není zrovna šťastná a řidič, zejména většího vzrůstu, v nich někdy vidí jen svá ramena. Ke kontrole situace za sebou se tak často motorkář musí otočit. Pokud se tedy chystá předjet auto před sebou a vykukuje před něj, počítejte s tím, že možná vůbec neví, co se děje za ním.

Přemýšlejte o motorce jako o člověku, ne o stroji
Motorkář kolem sebe nemá deformační ochranné zóny a airbagy jako vy v autě. Proto se snažte o blížící se motorce přemýšlet jako o člověku. Motorku ze 100 km/h na deseti metrech prostě nikdo nezastaví, leda vaše boční dveře...

(JuDr. Tomáš Beran)

„Jestli chceš uspět, zdvojnásob míru neúspěchů.“

 

Prvotní úkol oblečení na motorku je samozřejmě ochránit vás v případě havárie. Správné oblečení a přilba může ale také minimalizovat únavu a naopak zlepšit vaše soustředění.

Co musí oblečení splňovat?

●    Musí být vybaveno chrániči a reflexními prvky
●    Vše by mělo fungovat tak, aby se řidič bez ohledu na počasí (horko, déšť, zima) mohl plně soustředit na jízdu
●    Musí chránit před větrem, spálením od slunce, popálením od výfuku i výfukových plynů

Helma

Helma chrání nejen před případným nárazem, ale i před zhoršením sluchu v důsledku větru. Odcloní také případný atak hmyzu, deště, větviček a dalšího nepořádku.

Průzkumy odhadují, že helma zvýší vaši šanci na přežití v případě havárie až o 37%. To znamená, že z každých 100 motorkářů, kteří jeli na motorce bezpřilby a přišli o život, mohlo 37 žít, kdyby si ji před jízdou nasadili. 

●    Přilba musí být homologována!
●    Nesmí být volná, musí dokonale sedět na hlavě.
●    Pásek a spona pod bradou nesmí tlačit do krku.

Oblečení

Hodně motorkářů nosí motorkářskou bundu hlavně kvůli image. Mít pod ní krunýř, nebo chránič páteře ale často zapomínají, byť se to velmi doporučuje!  Stejně tak zanedbávají ochranu nohou, které si ji přitom velmi zaslouží. Kůže, pokrývající kotníky, kyčle, kolena je obzvláště jemná a snadno se sedře až do masa. Léčba pak trvá třeba i rok, či déle.

Při havárii se bavlněné kalhoty se roztrhnou během sekundy. Ještě o třídu horší jsou logicky šortky. Bezkonkurenčně nejlepší materiál je kůže. Je dražší a možná o něco méně pohodlná, nicméně pokud jde o bezpečí, nelze dělat kompromisy. 

Pokud máte obavu z letních veder, vězte, že existují kalhoty z perforované kůže, která větrá. V případě, že přece jen nechcete být celí kožení, vhodné jsou i některé značky džín.

Boty a rukavice

Ruce a nohy, to je velmi křehký mechanismus z jemných kostí. Rozdrtí se a polámou až příliš snadno. Motorkářské boty by proto měly být z robustní kůže s vyztužením kolem kotníku, ideálně polstrované. Kožené motorkářské rukavice s dlouhými návleky by rovněž měly být zpevněné na kloubech, dlaních, a dokonce i kolem zápěstí.

Dobrá rada na závěr

Výběru vybavení na motorku věnujte opravdu dostatečné množství času a pokud možno se poraďte s odborníkem. Existuje mnoho variant, některé skvělé, jiné horší. Nikdy byste neměli hazardovat se svým zdravím jen proto, že se ukvapíte.

KAMERY

Přátelé, jelikož všichni jezdíme, odkaz který Vám posílám přijde vhod. Je to oficiální info nejen o radarech a jiných kamerách ale i o uzavírkách, bouračkách atd.

Pro příklad: Před půl hodinou se u nás v obci, kde mám firmu (Nemošice), stala malá bouračka a na tomto portálehttp://www.dopravniinfo.cz/ jsem o ní našel podrobné info včetně času, kdy bude odstarněna.

Jak to funguje ?

Na portále http://www.dopravniinfo.cz/ si klikněte v menu na "vrstvy". Jsou to takové tři listy papíru v pravé části monitoru. Zobrazí se vám možnosti co chete vidět na mapě.

 

bouračky a jiná omezení - zaškrtněte "události"

uzavírky (v Pardubích jsou opravdu aktuálně vyznačeny)  - klikněte na "uzavírky"

kamery, které nepokutují - zaškrtněte "kamery"

kamery, které pokutují (v Pardubicích není ani jedna) - zaškrtněte "přestupkové systémy"  Na mapě se v patřičném přiblížení objeví ikona policajta a když na ní kliknete, otevře se info s náhledem, kam kamera kouká. (V Praze jich je mnoho)

atd......

pak už jen patřičně nazůmujte mapu území, které vás zajímá a systém vám všechno napráská.
Je to fakt dobrý a funguje to.

------------------------------------------------------------------------------------------

Motocykl – co Vás čeká na STK a při kontrole na silnici (homologace, atesty) Motocyklová sezóna se teprve po zimních měsících probouzí, mnoho příznivců jedné stopy však využilo zimy k tomu, že své jednostopé miláčky vylepšilo, doplnilo o příslušenství, nebo se pustili přímo do přestavby některé části svého stroje. Jaké je však pro majitele překvapení při povinné kontrole motocyklu ve Stanici technické kontroly, nebo při kontrole technického stavu hlídkou Policie ČR, když jsou na něm shledány závady, které vedou buď k povinnosti prohlídku opakovat, nebo dokonce znemožní provoz motorky. Abyste se vyhnuli této situaci, Autoklub České republiky spolu s kolegy z oblasti motocyklového dění připravuje dlouhodobý seriál článků, který po jednotlivých celcích vysvětlí a podrobně popíše problematiku technologických požadavků či homologačních předpisů pro jednotlivé celky motocyklu, jeho doplňky a příslušenství. Cílem je na jednom místě motorkářům podat ucelené informace a zároveň tím přispět k bezpečnosti jak motorkářů samotných, tak i ostatních účastníků silničního provozu. Je na místě připomenout, že problémy z důvodů neschválených úprav a změn na motorce můžete mít dnes nejen ve stanicích STK, ale po novele předpisů i při kontrole Policií ČR v běžném provozu na silnici. V případě nehody pak neschválené úpravy na motorce, jiné rozměry kol či pneumatik, jiná světla, držáky, zrcátka atd. mohou vést ke snížení pojistného plnění nebo jeho úplnému odmítnutí a také mohou vyústit v jiné rozhodnutí o vině pachatele dopravní nehody! V ČR lze provozovat na pozemních komunikacích pouze takový motocykl, který splňuje legislativní požadavky zákona č. 56/2001 Sb. Pro někoho je motocykl tak, jak jej vyrobila továrna, již hotovým celkem, pro jiného polotovar, který chce upravit a vylepšit podle svých přání. Veškeré změny, úpravy a přestavby motocyklu musí splňovat legislativní požadavky. Tyto regule nejsou vždy samoúčelné, jak si později vysvětlíme. Jsou to opatření, předcházející zraněním a škodám na životě a zdraví jak samotného jezdce, tak u okolí a to v normálních i krizových situacích. Dalším vodítkem, zda motocykl plní legislativní požadavky, jsou zejména Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/24/ES/1997, Nařízení Evropského parlamentu a Rady 168/2013 a Předpis EHK OSN č. 29. Úvodem děkuji za inspiraci a spolupráci Tomášovi Kocandovi z Touratech CZ. Strana 2 z 4 AUTOKLUB České republiky, Opletalova 29. 110 00 Praha 1 // www. Autoklub.cz 1. Kola a pneumatiky motocyklu Rozměry kol motocyklu a rozměry pneumatik jsou pevně dány údaji v technickém průkazu vozidla. Možnosti alternativních rozměrů jsou stejně tak explicitně uvedeny, jestliže je výrobce připouští. Typ a rozměr kol je nedílnou součástí homologace daného motocyklu pro provoz na silnicích (ať už při homologaci globální či evropské). Poznamenávám jen na okraj, že je-li vozidlo homologováno a přihlášeno k provozu v kterékoliv členské zemi EU, pak může být provozováno v kterékoliv jiné zemi EU. Kola motocyklu V případě, že chcete na svůj motocykl dát kola jiných rozměrů, nebo kola od jiného výrobce, musíte splnit určité podmínky. Neoriginální kola musí mít na sobě homologační značku (obecně písmeno E spolu s číslem, označujícím zemi, kde byla evropská homologace provedena). Chcete-li jiný rozměr kol (jiný průměr, jinou šíři ráfku), musíte mít toto zapsané jako povolenou změnu v technickém průkazu. Pak vám nezbývá, než se obrátit na dovozce/výrobce motocyklu a vyžádat si od něj vyjádření, kdy následně na příslušném úřadě dopravně správních agend požádáte o zápis těchto změn do TP. Neplatí výmluva při kontrole, že zrovna v Kanadě jezdí provedení Vašeho motocyklu s jinými koly. Zde platí pouze to, co je uvedeno v TP. Kola motocyklu musí být bez závad, prasklin nebo třeba s chybějícími dráty. Ozdobné čepičky ventilků pneumatiky, různé lebky, svítící body atd. bez homologace nemají v kole co dělat. Bez ohledu na to, že mohou navíc způsobit nevyváženost kola. V kategorii cestovních endur a endur obecně je velmi časté použití kvalitnějších ráfků, než jsou ty, dodávané výrobcem. Zejména v posledních letech i renomovaní výrobci své komponenty nasazují hlavně dle ekonomického hlediska a používají ráfky z ne zcela špičkových slitin, dráty s nižší pevností apod. Bohužel, drtivá většina výrobců prémiových ráfků, středů a drátů dodává své výrobky bez potřebné evropské homologace a pokud je dodávají do prvovýroby, tak je homologuje obvykle výrobce motocyklu, nikoliv OEM subdodavatel, což se dá snadno ověřit. Takže i když jsou ráfky renomovaného výrobce zřejmě kvalitnější než výrobek sériově dodaný, bez homologace je jeho použití na silnici nelegální. Popis, uvedený ve směrnici „kola a jejich komponenty“ celkem nedává prostor ani pro výměnu drátů, niplů nebo středů. Zajímavá situace je v případě, kdy majitel motocyklu má stroj dodaný z výroby s paprskovými litými koly a chce si ho (z praktických důvodů) předělat na drátová. V TP jsou zapsaná paprsková a je to problém. Od některých zastoupení je možné získat potvrzení o možnosti alternativního provozu s jiným typem kol stejného rozměru (pokud je výrobce nabízí pro daný motocykl např. jako příplatkovou výbavu, tak to bývá bez překážek), ale je opět potřeba nechat zapsat změnu do TP. U některých dovozců (značek) to je ale nepřekonatelný problém a potřebné potvrzení prostě Strana 3 z 4 AUTOKLUB České republiky, Opletalova 29. 110 00 Praha 1 // www. Autoklub.cz nevystaví. A v případě legalizace této změny je opět potřeba použít kolo s potřebnou homologací – nikoliv skládané z komponentů určených pro použití mimo silnice. Pneumatiky Pneumatiky na motocyklu musí být jen v rozměrech, uvedených v technickém průkazu motocyklu. Musí splňovat předepsanou únosnost, rychlostní kategorii (danou uvedenou maximální rychlostí vozidla) a pro provoz na pozemních komunikacích musí být homologované. Pneumatika musí mít značku kategorie rychlosti vozidla. Prostor, ve kterém se pohybuje kolo a pneumatika, musí být volný a dovolovat pohyb vzhledem k rozsahu, který umožňuje zavěšení náprav a to i při největším povoleném rozměru kola a pneumatiky. Pozor, závadou, která vylučuje užití motocyklu v provozu mimo nouzového dojetí, je vždy skutečnost, jestliže hloubka dezénu pneumatiky u hlavních dezénových drážek je menší než 1,6 mm u motocyklů a 1,0 mm u mopedů. Stejně tak je automaticky závadou, je-li v plášti trhlina nebo jiné poškození, obnažující kostru pneumatiky, nebo je trhlinou pneu narušena. Tady bývá velmi častým prohřeškem použití pneumatik určených pro soutěže (FIM) v běžném silničním provozu – i kdyby se jednalo o dojetí z enduro trati domů. Správný postup je stejný jako v případě soutěžních motocyklů – mají se naložit do auta nebo na vlek a domů odvézt jinak než po ose. Je potřeba si uvědomit, že situace dnes (2016) je jiná než byla v minulosti – Policie má prostředky, jak přímo na silnici provádět mnohé kontroly, které dříve prováděly pouze STK a v případě závažného porušení budete nejen řešit pokutu ale také to, jak odvezete domů motorku, se kterou již nemůžete pokračovat v jízdě po silnici, protože jste právě přišli o „malý TP a můžete být stovky kilometrů od domova. A další věc, kterou si v rámci tohoto seriálu musí motorkáři uvědomit (prakticky bez ohledu Strana 4 z 4 AUTOKLUB České republiky, Opletalova 29. 110 00 Praha 1 // www. Autoklub.cz na to, které kapitoly se to týká) – pokud dojde k dopravní nehodě, pojišťovny mají nyní v rukou naprosto jednoznačný „návod“, jak zpochybnit jinak zcela jasnou vinu nebo nevinu. Stačí, když pojišťovna poukáže na fakt, že motorkář měl na zadním kole obutou širokou pneumatiku neschváleného rozměru a že tato pneumatika způsobila prodloužení brzdné dráhy, smyk nebo jakkoliv jinak ovlivnila jízdní vlastnosti motocyklu nebo situaci při nehodě a může se stát, že dojde i k takzvané totální regresi, to znamená, že majitel motocyklu bude považovaný za nepojištěného a zaplatí například i léčebné výlohy protistrany. Robert Vacek, Autoklub České republiky

--------------------------------------------------------------------------------------

Povinná výbava vozidel v Itálii

Vozidla zahraničních návštěvníků musí být vybavena podle Konvence o silniční dopravě z roku 1949 nebo 1968.

Bezpečnostní pásy a dětské autosedačky
Použití bezpečnostních pásů je povinné také na zadních sedadlech, pokud jsou jimi vybavena). Nerespektování tohoto nařízení se postihuje pokutou 32,80-131,20 eur. Děti do 12 let a do 150 cm výšky musí používat ochranný systém (bezpečnostní pás nebo sedačku). Děti mladší 3 let mohou cestovat v zadní části automobilu bez ochranného systému, pokud jím automobil není vybaven pouze pokud jsou doprovázeny osobou starší 16 let.

Helmy pro motocyklisty 
Motocyklista i jeho spolujezdec musí mít ochrannou přilbu.

Výstražný trojúhelník
Je nutné mít výstražný trojúhelník, jinak hrozí pokuta. Trojúhelník musí být umístěn nejméně 50 m od vozidla (na dálnici 100 m) a nejméně 1 m od krajnice.

Reflexní vesty
Je povinností nosit reflexní vestu vždy již při vystoupení z vozu mimo obec (oprava vozidla, zastavení vozidla u krajnice apod.). Reflexní vesta by měla být oranžová, žlutá nebo červená, dle EN471. Toto ustanovení neplatí pro motocykly, nebo mopedy a při stání v zastavěné ploše. Italská policie nekontroluje u turistů, zda mají vestu v povinné výbavě, ale pokutují je, pokud vystoupí z vozu mimo obydlenou zónu bez ní.

Světla
Všechna motorová vozidla musí být vybavena bílými a žlutými světly vpředu a červenými vzadu. V tunelu je svícení povinné. Povinně musí svítit všechna vozidla na dálnicích. Zadní světla do mlhy se mohou používat pouze při viditelnosti nižší než 50m.
Mopedy a motocykly jsou povinny svítit vždy

Dezén pneumatik
Minimální hloubka dezénu je 1,6mm.

Z jiného soudku:-)

Střet generací v Česku

Článek, který vám chci nabídnout, mi přišel emailovou poštou. Na moji otázku, z jakého časopisu byl převzat, neznala odesílající odpověď. Není uveden autor, ale domnívám se, že byla použita zahraniční studie např. na téma: „ Jaké jsou rozdíly jednotlivých generací, současně žijících vedle sebe a příčiny těchto rozdílů“. Soudím tak i vzhledem k často používaným pojmům v angličtině a některým popisům, které neodrážejí přesně české prostředí. Přesto se mi ten pohled na současně žijící a dokonce i budoucí generace zdá zajímavý, rozhodla jsem se přepsat jej pro vás, neboť si myslím, že k němu přidáte i vlastní postřehy. Nedávné „nostalgické“ vzpomínání zde u pana Bavora mne v tom utvrzuje. (Miluše)

Díky prodlužujícímu se věku dnes žije vedle sebe v Česku ihned šest generací, alespoň podle sociologického členění. Jaké jsou jejich obecné charakteristiky a v čem se liší?

TICHÁ GENERACE (NAROZENA 1925 – 1945)

Charakteristika:

Narodili se v období mezi dvěma světovými válkami. Velmi přizpůsobivá generace, která hrála často druhé housle. Říkalo se jim také „Děti velké deprese“.

Rodina: Vyznávali „tradiční“ konzervativní model – muž vydělává peníze a rozhoduje, žena se stará o domácnost a děti ty musejí na slovo poslouchat. Tahle generace brzy uzavírala sňatky, brzy měla děti. A málo se rozváděla. I proto, že rozvod jako jediná možnost zániku manželství za života manželů byl v Československu uzákoněn až v roce 1950, do té doby existovaly alternativy dvě – rozvod od stolu a lože (manželé spolu nežili, manželství ale trvalo i nadále) a rozluka (v podstatě rozvod, ale podmínkou bylo naplnění některého z důvodů jako např. cizoložství, odsouzení do vězení na 3 a více let, duševní choroba atd.)… Děti vychovávali autoritativně. Nyní se podobně starají o vnoučata, což u nich vyvolává stavy úzkosti, neboť dnešní rodiče mají z jejich pohledu málo odpovědnosti a vnoučata zase málo discipliny a pravidel.

Práce: Jejich přáním bylo strávit celý život v jednom zaměstnání. A celý život měli většinou i stejné bydlení.

Životní heslo: Loajalita

Technologie v jejich dětství: Rádio

Dnes: Je jim 71 až 91 let

 

GENERACE BABY BOOMERS (NAROZENA 1946 – 1964)

Charakteristika: V překladu Generační populační exploze, také se jí říkalo Šťastná generace. Zčásti idealistická, zčásti tvrdě materialistická a generace narozená po II. světové válce. Její život ovlivňovalo mocenské rozdělení Evropy na Východ (komunismus, nedostatkové zboží) a Západ (ekonomický růst, éra hippies).

Rodina: Vliv západní sexuální revoluce a rebelie proti tradičnímu pojetí rodiny a autoritě otců se projevily i u nás. Především v zaměstnanosti žen.

Práce: Byli zvyklí pracovat i v sobotu (k zavedení pětidenního pracovního týdne došlo až v roce 1968, byť pracovní soboty byly občas i potom, až do roku 1989), měli dokonalé pracovní návyky a dnes jsou frustrováni z toho, že jejich děti a vnoučata je nesdílejí s nimi.

Heslo: „Buduj vlast, posílíš mír“, ale i „Kdo nekrade, okrádá rodinu“.

Technologie v jejich dětství: televize, tranzistorové rádio, gramofon, posléze kotoučový magnetofon.

Dnes je jim 52 až 70 let.

Poválečná generace Baby Boomers věřila v tvrdou práci. A přesně takový byl i běžec Emil Zátopek. Čtyřnásobný olympijský vítěz z her 1948 a 1952 trénoval ve vojenských bagančatech, protože razil heslo „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“.

 

GENERACE X (NAROZENA 1965 – 1980)

Charakteristika: Cynická a pesimistická generace, sázející na pragmatismus, individualismus a postrádající společný cíl. Mají rádi své jistoty, vadí jim změny. Někdy se jim říká ztracená generace (kvůli touze být zároveň rebelem i boháčem).

Rodina: Jde o potomky z často rozvedených rodin a pracujících matek. V dětství byli kvůli pracovnímu zaneprázdnění rodičů často doma sami až do večera. Sami jsou pak v rolích rodičů velmi úzkostliví. Zároveň ale mnohdy – především kvůli možnosti podnikat po listopadu 1989 – odkládají sňatek i plození dětí na pozdější dobu.

Práce: Vydělávání peněz je pro ně nejdůležitější položka žebříčku hodnot, v roli zaměstnanců si snaží udržet dobré místo, přesčasy loajálně berou jako „normální“, často se potýkají se syndromem vyhoření a pocitem viny, že nemají čas na své děti.

Heslo: „Nevěř nikomu nad třicet, najdi si vlastní cestu a drž se jí“ a „Tvrdě pracovat i hrát“.

Technologie v jejich dětství:

Kazetový magnetofon, hudební videoklipy, první počítače a počítačové hry), walkmany.

Dnes je jim 36 až 51 let.

 

GENERACE Y (NAROZENA 1981 – 1999)

Charakteristika: Vyrůstali v prostředí permanentní chvály a ujišťování od rodičů, jak jsou výjimeční. Díky tomu jsou hodně narcističtí, mají spoustu optimismu a mnohdy přehnané sebevědomí. Proto se jim také přezdívá „jájinkové“ (Me ME ME Generation). Vyrostli zároveň v kultuře změn (pád socialismu, nástup internetových technologií), a tak se jich sami nebojí, jsou velmi flexibilní. Žijí rychle, věnují se politickému aktivismu (hnutí jako Anonymous nebo Occupy), nemají rádi klasické hierarchické uspořádání společnosti. Ale pozor, nechtějí měnit svět, jen se chtějí mít dobře. Jde o první generaci s mobilem v ruce, která ráda cestuje, pro kterou je zábava mnohem důležitější než práce a která žije podle seriálu „Přátelé“. Někdy je označována i za generaci peciválů. Zároveň je to první generace – ať jsou z Česka, USA, Austrálie či Japonska, poslouchají stejnou hudbu, sledují stejné filmy, chodí stejně oblíkaní, jedí ve stejných fastfoodech a zajímají se o stejné věci.

Rodina: Často i v dospělosti bydlí u rodičů či v pronajatém bytě. Neradi se vážou, většinou žijí „na hromádce“ (44 % z nich považuje manželství za překonanou instituci) a jejich druhou (často ovšem hlavní) „rodinnou“ jsou kamarádi, s nimiž udržují vztah i prostřednictvím moderních technologií (mobily, internet, komunikátory). Semkli se k sobě, nevěří ani rodině, ani vzdělání, ani kariéře, ani státu – na vše mají ale názor a rádi ho sdělují druhým.

Práce: O práci se nebojí a klidně si řeknou o zvýšení platu. Peníze ale považují nikoliv za cíl, ale jen za prostředek, jak si užívat života – klidně se zadlužují (nechtějí dlouhodobě šetřit, ale užívat si právě teď). Podle průzkumu mezinárodní poradenské firmy PWC byla ještě v roce 2010 pro mladé absolventy univerzit při hledání platu na pátém místě žebříčku preferencí, nyní se propadla až na osmé místo. Na rozdíl od svých rodičů z generace X ochotně mění místa a chtějí a chtějí v práci měnit zažité postupy. Odmítají pracovat na úkor svých koníčků nebo vztahů s přáteli, odmítají přesčasy i nést v práci riziko. Vyžadují „humanitu“ zaměstnavatelů – zkrácené úvazky, flexibilní pracovní dobu, práci z domova a v zaměstnání „relaxační zóny“ (posilovnu, herní místnosti s playstationy atd.). Vytrvalost a trpělivost pro ně nejsou hodnotou, jediné, co opravdu chtějí, je být za slušné peníze v pohodě.

Hesla:

„Jaký má život smysl!, Dá se to najít na Googlu? Kde mám telefon?“ …“Život začíná po práci“… „Nenech si nic líbit a užívej života“.

Technologie v jejich dětství: Mobilní telefony, discmany a především internet (1992: první www. stránka). Méně se dívají na televizi, více času tráví u počítače a esemeskováním. Pro nezanedbatelné procento z nich je podle průzkumů smartphone s připojením na internet důležitější věcí než auto – při cestě hromadnou dopravou se dá totiž pohodlně surfovat na internetu. Zatímco jejich rodiče při rozhodnutích o nákupech hodně ovlivňuje reklama, generace Y spoléhá spíše na doporučení kamarádů na své sociální síti (podle průzkumu Planet Retail na to jako hlavní zdroj informací spoléhá 39 procent lidí z generace Y). Drtivá většina z nich navíc nakupuje část zboží přes internet.

Dnes je jim17 až 35 let.

GENERACE Z (NAROZENA 2000 – 2013)

Charakteristika:

Narodili se v digitálním světě, odmalička jsou na Facebooku (i když museli při registraci zalhat o svém věku), do první třídy jdou s mobilem v kapse a s tabletem v tašce. Všechno si fotí, natáčejí a sdílejí na sociálních sítích. Jejich biblí je kanál Youtube, různé blogy a jejich idoly -youtubeři. Jejich hlavní (a mnohdy jedinou) zábavou je internet. Jsou zvyklí projevovat „natvrdo“ svůj názor, díky diskusím na sociálních sítích jsou od malička hodně otrlí a ničeho a nikoho se nebojí. To, stejně jako malá zkušenost v navazování skutečných sociálních vazeb, vede i k tomu, že genarce Z je zároveň mnohem vzteklejší než její předchůdci.

Rodina:

Vyrůstají většinou s jedním sourozencem či jako jedináčci. Rodiče se o ně bojí, a tudíž jim (i z vlastní pohodlnosti) nevadí, že potomci tráví veškerý volný čas u počítače. Kamarády mají proto z velké části ve virtuálním světě, některé z nich nikdy osobně ani neuviděli (maximálně přes Skype). I proto se téhle generaci přezdívá někdy „kukly“. Jsou ještě větší individualisté než generace Y a vypadá to, že na společnost zanevřou zcela. Státní instituce považují za zbytečné, stejně jako jsou jim cizí pojmy „tradice“ a „národ“. Od generace X zdědili nechuť k rasismu, od generace Y nechuť k sexismu a za sebe přidávají nechuť k nacionalismu.

Práce:

Dokážou se rychle adaptovat na nové situace, nezvládají se nedlouho soustředit. On-line generace, která bude pracovat z domova. Na internetu už coby školáci zvládají vše lépe než většina dospělých. Odmalička se učí anglicky, mnohem rychleji dospívají a rychle se i „specializují“ ve svém oboru budou vynikat, všeobecný rozhled ale považují za ztrátu času. Koneckonců – všechno se přece dá najít na Googlu. Mimochodem – to, že rychleji dospívají, není jen záležitostí chování, ale i biologického vývoje. Puberta u nich přichází dřív. Podle studie Americké akademie pediatrie dokonce o půl až dva roky dříve než před deseti lety… Generaci Z vůbec neláká zaměstnanecký poměr – více jak 70 % z nich plánuje rozjet vlastní byznys. Na rozdíl od generace Y je jejich touhou změnit svět a více než třetina z nich velmi usiluje ve své práci o úspěch. Koneckonců – ještě nezletilí youtubeři, kteří už mají na svém kanálu stovky tisíc odběratelů a vydělávají tak mnohdy násobky toho, co jejich rodiče, jsou jasný důkaz.

Heslo: „Žijeme jen na síti“… „Kdo není on-line, je mimo“.

Technologie v jejich dětství: Málo se dívají na televizi, protože ta je „pro starý“. Mimochodem – i mna Facebook je u nejmladší generace stále méně oblíbený. Na popularitě naopak získávají jiné sociální sítě. WhatsApp, Snapchat, Instagram či Whisper. Důvod? Facebook jim nezaručuje dostatečné soukromí a anonymitu, navíc je otravují stále přísnější pravidla, regulace, stále více reklamy a také to, že vše, co na Facebook dají, tam i navždy zůstane (i když si smažou celý profil, jejich sdílená data a fotografie žijí dál vlastním životem)… Od médií neočekávají zpravodajské informace, ale zábavu. „Když se nudím, jdu na některou z internetových diskusí a provokuju lidi,“ říká typický zástupce generace Z. Na počítači, tabletech a smarthphonech stále častěji dávají před vlastním hraním přednost tomu, že pouze sledují, jak počítačovou hru hraje někdo jiný a komentuje to. Budou méně cestovat po světě – také proto, že éra relativního blahobytu západní společnosti končí a ve světě přibývá přírodních katastrof, válečných konfliktů a terorismu… Ani do přírody moc nechodí. I proto, že ji neznají. Podle zprávy OSN World Urbanisation Prospects žije dnes 73 % Evropanů ve městech, v Severní Americe dokonce přes 80 %.

Dnes: Mladší 16 let.

GENERACE ALFA (NAROZENA 2014 – ???)

Charakteristika: Pokud jejich rodiče, především ti budoucí z generace Z, odmítají školu jako ztrátu času, protože vše najdou na internetu, budou zřejmě podobně vychovávat i své děti. Přichází tedy generace bez základních všeobecných znalostí a vlastního názoru, zato absolutně ovládající technologie?

Jistý předobraz příští generace nabízí Japonsko a tamní fenomén Hikimori (Odtržení) – jde o již téměř 1,5 milionů jedinců (přes 1 % japonské populace), kteří se zcela vyhýbají lidské společnosti, třeba i několik let již nevyšli z domu, ba často ani ze svého pokoje v domě rodičů. Ve dne spí a noci prosedí u počítače. Odmítají pracovat, nechávají se rodiči živit a z pokoje vycházejí jen v době, kdy zbytek rodiny spí. Osmdesát procent těchto samotářů tvoří chlapci.

 

Patřím k té nejstarší G, ale většinu aktivního života jsem prožila s generací, která byla zvyklá pracovat. Proto mi nebylo zatěžko přepsat pro vás tento dlouhý článek. Jsem zvědavá, co vy na to, přátelé.

10 tipů pro jízdu se spolujezdcem

Text: Petr Poduška

Možná je pro vás jízda na motorce výhradně individuální záležitostí, ale třeba se jednou dostanete do situace, kdy za sebe rádi posadíte někoho dalšího. Asi není třeba připomínat, že spolu s ní(m) si berete na bedra obrovskou zodpovědnost. Proto přinášíme několik tipů které byste měli znát dřív, než poprvé vyjedete ve dvou.
10 tipů pro jízdu se spolujezdcem
Očekávání

V našem malém průvodci budeme kvůli snazšímu skloňování používat slovo spolujezdec, i když ve většině případů půjde spíš o jeho dámskou verzi. Někoho, kdo na motorce v životě neseděl, je v první řadě dobré připravit na to, co přijde. Pokud jste majitelem silnějšího stroje než je čtyřtaktní padesátka, pokuste se předem vysvětlit co s tělem dělá prudké zrychlování a intenzivní brzdění, náklony v zatáčkách, vítr a obecně změny počasí. Aby nedošlo k nedorozumění, ujasněte si se spolujezdcem, že během jízdy není vhodný čas na rozhovor, a domluvte si signál, kterým vás vyzve k zastavení. A hlavně: ujistěte svého pasažéra, že je v těch nejlepších rukou, a že s ním pojedete jako s pokladem!

Výbava

Určitě patříte mezi tu zodpovědnější část motorkářské populace, a vaše oblečení splňuje všechny bezpečnostní nároky. Do čeho se ale oblékne váš batůžek? Ze zákona se jeho povinná výbava skládá jenom z přilby, ale v civilním oděvu ho svezte maximálně na skútru za nejbližší roh. Pokud se chystáte na skutečnou moto vyjížďku, sežeňte pořádné vybavení i pro druhou polovinu posádky - i kdybyste si jej měli na to jedno odpoledne vypůjčit třeba od kamarádky. Bunda, kalhoty, boty, rukavice i přilba musí samozřejmě mít správnou velikost.

Ukončete výstup a nástup

Nejedna motorka už ležela na zemi jenom kvůli chybě při nastupování spolujezdce, a možná s tím máte svou vlastní zkušenost. Staré pravidlo říká, že ten vzadu musí každé nasednutí řidiči včas nahlásit, třeba poklepáním na rameno. Totéž platí o sesedání. Zvlášť velké cestovní motorky obtěžkané sadou kufrů, přes které musí spolujezdec přehazovat nohu, jsou při takových manévrech náchylné na pád. Dejte si na to pozor.

Drž se!

Stejně jako cestující na místech k stání v MHD, i spolujezdec na motorce je povinen se za jízdy držet. Nikde to však není psáno, takže je třeba ho poučit. Zvýší se tím jak jeho bezpečnost, tak vaše jistota, že nebude klouzat po sedle tam a zpátky při každém přidání plynu nebo brzdění. Většina motorek je za tímto účelem vybavena bočními madly, ale když se vás spolujezdec drží kolem pasu, máte větší jistotu, že jste ho někde neztratili. Případně je možná kombinace, kdy se jednou rukou držíte zadního madla a druhá ruka se opírá o nádrž, v případě razantního zrychlení se bude držet řidičova těla.

Nohy nahoru

Řeč je pořád o osobách, které na motorce nikdy nejely. A takovou nepoučenou osobu může v dobré víře napadnout lecos - například pokládat nohy na zem ve chvíli, kdy zastavíte na semaforu. Z některé motorky přitom ani nemá šanci dosáhnout, a navíc je to zbytečné. Víc pomůže, když zůstane klidně sedět s nohama na stupačkách a nebude se vrtět. A jestli vaše motorka zadní stupačky nemá, jistě víte co to pro jízdu se spolujezdcem znamená.

Naklánět, nevyvažovat

To, co my řadíme mezi nejlepší zážitky z jízdy na motorce, může být pro spolujezdce-amatéra noční můrou. Málokterý z nich má představu, jak velký náklon podvozek snese, tak to pro začátek nepřehánějte. Předem spolujezdce upozorněte na to, že se má uvolnit a do zatáčky naklánět ve stejném směru jako vy, nebo alespoň nevyvažovat náklon na druhou stranu. A sami nezapomeňte, že ve dvou se motorka chová jinak než jste zvyklí ze sólo jízdy.

Sedni, ani se nehni

Stejně důležité jako společné naklánění do zatáčky je chování pasažéra při jízdě rovně, zvlášť v nízkých rychlostech. Každý nečekaný a prudký pohyb tam vzadu se promítne do řízení, tak na to spolujezdce předem upozorněnte. Sedět rovně, klidně a zdržet se zběsilého mávání na kolemjdoucí je koneckonců i v jeho vlastním zájmu.

Nastavení motorky

Vaše motorka bude kvůli větší zátěži pravděpodobně vyžadovat nějaké změny v nastavení podvozku. Některé modernější stroje jsou vybaveny elektronickým nastavením podvozku, kde pro jízdu se spolujezdcem stačí jednoduše překlikat podvozek na symbol dvou přileb. Jinde je třeba změnit předpětí zadní pružiny ručně, a někdy je pro jízdu ve dvou předepsaný i jiný tlak v pneumatikách. Jestli to chcete brát skutečně vážně, zkontrolujte jestli při zatížení není třeba přenastavit sklon předního světla. Všechny rady pro nastavení byste měli najít v manuálu k motorce.

Víc váhy, méně výkonu

S minimálně padesáti kilogramy navíc se musí poprat nejen motor, ale hlavně brzdy. Počítejte proto s delší brzdnou dráhou, a za mokra obzvlášť. U méně výkonných motorek a skútrů je pak třeba brát v potaz i pomalejší akceleraci, která se projeví hlavně při předjíždění. Vyzkoušejte si to nejdřív na nějaké bezpečnější situaci, než se vydáte do levého pruhu proti jedoucímu kamionu.

Jezděte plynule

I když jízda se spolujezdcem svádí k předvádění, nezapomínejte na svou zodpovědnost, a snažte se jet co nejbezpečněji. Když svého spolujezdce hned vyděsíte k smrti, sice na svou první jízdu dlouho nezapomene, ale dost možná bude i jeho poslední. Svoje jezdecké dovednosti můžete demonstrovat i příjemně plynulou jízdou, a postupným zvyšováním tempa.